Martin Kuba

Martin je původně lékař, jezdil v sanitce Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje a pracoval jako anesteziolog na kardiochirurgii v českobudějovické nemocnici. Tam se naučil dvě věci, které ho provázejí dodnes. Rychle se rozhodovat a nést za ta rozhodnutí odpovědnost. Do politiky přišel, protože chtěl mít vliv na věci, které jako doktor mohl jen sledovat.

Od roku 2020 je hejtmanem Jihočeského kraje. V krajských volbách 2024 dostal s kolegy důvěru 47 procent voličů – 34 z 55 mandátů v zastupitelstvu. Žádná koalice, žádné handlování. Takový výsledek se v české politice nestává. Nebyl o billboardech ani o tom, kdo hlasitěji nadává na soupeře. Byl o letech tvrdé práce pro lidi. O doručování řešení, která jim reálně zjednodušila život.

Založil hnutí Naše Česko, protože je přesvědčený, že to, co funguje v jižních Čechách, může fungovat v celé zemi. Politika bez nekonečných hádek. Politika založená na řešení konkrétních problémů, ne na politikaření.

Žije v Českých Budějovicích s manželkou Denisou a synem Matýskem. Když se potřebuje nadechnout, jde na procházku se psem Argem. Dlouhodobě se nebojí jít proti pražskému proudu. A výsledky mu dávají za pravdu.

Zbyněk Sýkora

Zbyňka posadila v sedmnácti letech nehoda na motorce na invalidní vozík. Mohl se zastavit. Místo toho dostudoval, začal závodně sportovat a téměř dvacet let reprezentoval Českou republiku. Založil firmu, která na míru vyrábí sportovní vozíky pro lidi se specifickými potřebami. A od roku 2021 vede Český paralympijský výbor.

Narodil se v Českém Krumlově, žije s manželkou a dvěma dětmi v Českých Budějovicích, kde je městským zastupitelem. Od podzimu 2024 je senátorem za Budějovicko a Třeboňsko. Funkce pro něj nejsou cíl, ale nástroj. V Senátu se věnuje sportu, prevenci a zdraví, především problému dětské obezity. Chce motivovat mladé k aktivnímu životu.

Razí heslo, že sport je jenom jeden a je jedno, jestli jste na vozíku, nebo reprezentujete Českou republiku na vrcholových sportovních akcích. A stejně přistupuje i ke společnosti: každý člověk, bez ohledu na překážky nebo odlišnosti, má mít šanci na plnohodnotný život.

Petr Maroš

Petr přišel z Plzně studovat do Českých Budějovic. Zůstal kvůli podnikání a přítelkyni. To bylo před šestadvaceti lety. Od té doby prošel vším možným od prodeje mobilů přes provoz baru na náměstí až po kovovýrobu a bateriová úložiště. Kdo podniká v Česku, ten ví, co to obnáší. Kdo podniká dvacet šest let, ten to ví ještě líp.

Do politiky ho přivedlo to, co přivede každého normálního člověka: touha mít vliv na věci kolem sebe. Ne kvůli funkcím — kvůli tomu, aby se dalo něco reálně změnit. Vedle práce a politiky stíhá trénovat fotbal v SK Rudolfov, kde za pět let jako trenér a osm let jako předseda rozrostl dětskou základnu ze sta na tři sta dětí. Mluví anglicky, německy a italsky. Proč italsky? Prostě proto, že miluje Itálii a chce si tam sám domluvit všechno, co potřebuje.

Víkendy tráví na tribuně s bubnem, kde fandí synům na fotbale a ragby. Říká, že je to jeho nejlepší relax. My, kdo ho známe, víme, že to myslí vážně.

Dagmar Škodová Parmová

Dáša je první ženou v historii Českých Budějovic na postu primátorky. Ale spíše než politička je pedagožka, českobudějovická patriotka a taky máma tří dětí.

Vystudovala Zemědělskou fakultu Jihočeské univerzity, získala doktorát na Univerzitě Jana Keplera v Linci a vedla Ekonomickou fakultu JU jako děkanka.

Říká o sobě, že chodí ráda spát s pocitem dobře odvedené práce a těší se na každý nový den. Věří, že dobro je nakažlivé, a podle toho jedná. Podat ruku, když to někdo potřebuje, pro ni není fráze, ale způsob, jakým dělá politiku.

Tomáš Fiala

Tom je Strakoničák. Dětský lékař. Narodil se ve strakonické nemocnici, vyrostl tam (oba rodiče byli lékaři) a od roku 1983 tam sám pracuje jako pediatr. V roce 2003 se stal ředitelem nemocnice a pod jeho vedením čtyřikrát vyhrála anketu Nemocnice roku. Hospodaří se ziskem a nemá závazky po splatnosti. V českém zdravotnictví je to skoro zázrak.

Od roku 2020 je senátorem a předsedá Výboru pro zdravotnictví. Nikdy předtím nebyl členem žádné politické strany. Do politiky přišel, protože věci, které viděl ve zdravotnictví, šly řešit jen odtamtud.

Manželka pracuje jako vrchní sestra. Mají čtyři děti a šest vnoučat. Celý život hraje tenis, ještě před šedesátkou hrál mistráky a v roce 2014 vyhrál mistrovství republiky ve čtyřhře. Na kole má proježděno víc, než by se dalo spočítat, a relaxuje na chalupě v šumavském Podlesí.

Lubomír Bureš

Luboš je třiatřicet let u hasičů. Celý profesní život strávil tím, že pomáhal lidem v situacích, které si nikdo nepřeje zažít. Dnes dělá na českobudějovické radnici něco podobného – pomáhá lidem řešit jejich problémy. Jen bez sirén.

Je mu devětapadesát, je sedmatřicet let ženatý a se ženou vychovali dva syny. Má rád dobrodružné cestování do míst, která ještě nejsou v průvodcích. A hraje ochotnické divadlo, protože ho baví přinášet lidem radost.

Dříve závodně jezdil na kole do hor a dělal karate. Zdraví mu to vzalo, ale chuť překonávat překážky a pokoru mu zůstává.

Lucie Kozlová

Lucie učí dvacet sedm let budoucí sociální pracovníky na vysoké škole. Říká, že za tu dobu „odrodila“ celou jednu generaci „spasitelů světa“, kteří teď s nadšením bojují s realitou sociální práce. Před šestnácti lety spoluzaložila jihočeskou pobočku Bílého kruhu bezpečí, kde dodnes pomáhá obětem trestných činů jako vedoucí i jako dobrovolnice. A protože jí to nestačilo, šestým rokem je náměstkyní hejtmana Jihočeského kraje pro sociální oblast.

V práci řeší rozpočty, sociální služby a krajské vize. Doma ji komanduje dvouletý vnouček – jediný člověk, který to dokáže naprosto legálně, bez akademického titulu i bez politického mandátu. Je to její středobod vesmíru.

Když zrovna nikoho nevzdělává, nechrání ani nereprezentuje, sbalí rodinu a jedou do světa. Nebo se snaží sjet kopec na lyžích. A když jí ze všech těch lidských osudů jde hlava kolem, otevře knížku – tam se totiž problémy většinou vyřeší na posledních deseti stránkách, jak sama Lucie říká. V sociální oblasti je to luxus, který zatím stále hledá.

Tomáš Hajdušek

Tomáš bydlí celý život v Katovicích u Strakonic. Nikam jinam ho to nikdy netáhlo, ani když přišly nabídky z Prahy. Právě v Katovicích má rodinu, kamarády a fotbal. S jeho ženou Kamilou jsou spolu od roku 1988 a mají dva syny a čtyři vnoučata – Štěpána, Teu, Jáchyma a Emílii. Říká, že je to to nejlepší, co se jim povedlo.

Přes třicet let pomáhá jako daňový poradce řemeslníkům, živnostníkům a malým rodinným firmám. Lidé, kteří ráno vstávají a chtějí prostě podnikat, jenže stát jim do toho čím dál víc mluví a papírů přibývá. Od roku 2020 je náměstkem hejtmana Jihočeského kraje pro finance. Hospodaření s veřejnými penězi bere stejně vážně jako nakládání s vlastními: každá koruna musí mít smysl.

Osm let byl starostou, takže ví, jak vypadá politika, kde vás soused zastaví na ulici a řekne vám bez okolků, co si myslí. To je pro něj ta pravá zpětná vazba. Víkendy patří fotbalu. Hrál za Katovice od žáků, dnes vede klub jako předseda. A v mládí závodně lyžoval, krajský přebor vyhrál víc než dvacetkrát. Jihočech celým srdcem.