I wished I could have made him stay, to explain that I wanted things between us to be good, not so that he'd defend me better but, if I can put it this way, good in a natural way. Mostly, I could tell, I made him feel uncomfortable.
He didn't understand me, and he was sort of holding it against me. I felt the urge to reassure him that I was like everybody else, just like everybody else. But really there wasn't much point, and I gave up the idea out of laziness.
NÁŠ
MANIFEST
Tipujeme, že nejste úplně spokojení. Možná jste čekali trochu víc. Od nich. Od nich všech. Byly nějaké volby. Pak další. A pak zase další. A po každých se stalo to samé: místo řešení přišlo vysvětlování, proč je ten druhý špatný. Sto procent energie do boje. Nula procent do vašeho života. Vlády se mění, opozice si vymění strany, a vy pořád čekáte na něco, co vám reálně pomůže. Na úřadě. Ve škole. V nemocnici. Doma.
My jsme si řekli, že to takhle dělat nebudeme. Ne proto, že jsme lepší lidé. Ale proto, že jsme to zkusili jinak, a fungovalo to. V Jihočeském kraji jsme dostali důvěru 47 procent voličů. Ne díky billboardům a ne díky tomu, že jsme někoho hlasitě kritizovali. Díky tomu, že jsme vystoupili ze slonovinové věže a začali řešit věci, které lidem reálně zjednodušily život. Roky práce. Žádné zkratky. A výsledek, pod který se můžeme podepsat.
Naše Česko není o tom, jestli jste víc konzervativní, nebo liberální. Je o tom, jestli chcete, aby se věci konečně posouvaly dopředu. Věříme, že stát nemá lidi vodit za ruku od kolébky do důchodu, ale stejně tak víme, že nejsme shluk jednotlivců. Jsme jeden národ a budeme vždycky tak silní, jak silní budou ti nejslabší z nás. Tohle je způsob, jakým řídíme kraj, města a obce. A chceme tak řídit celé Česko.
Nechceme vám vysvětlovat, proč je soupeř špatný. Chceme vám přinést konkrétní řešení – v bydlení, ve sportu, ve školství, v důchodech – a nechat vás posoudit, jestli dávají smysl. Žádné modré z nebe. Žádné sliby, které se vypaří den po volbách. Jen poctivá práce pro lidi, kteří chápou, že si za svůj život nesou odpovědnost, ale zároveň rozumí tomu, že bez fungujícího státu to nejde.
Říkáme tomu Poprvé pořádně. Protože jsme přesvědčení, že česká politika ještě nikdy nedostala šanci vypadat tak, jak by mohla. Racionálně. Efektivně. S respektem k lidem, k práci a k času. Přidejte se. Ne kvůli nám, kvůli sobě. A kvůli zemi, na kterou chceme být všichni hrdí.
NAŠE
HODNOTY
Solidarita
It was as if that great rush of anger had washed me clean, emptied me of hope, and, gazing up at the dark sky spangled with its signs and stars, for the first time, the first, I laid my heart open to the benign indifference of the universe.
To feel it so like myself, indeed, so brotherly, made me realize that I'd been happy, and that I was happy still. For all to be accomplished, for me to feel less lonely, all that remained to hope was that on the day of my execution there should be a huge crowd of spectators and that they should greet me with howls of execration.
Solidarita
It was as if that great rush of anger had washed me clean, emptied me of hope, and, gazing up at the dark sky spangled with its signs and stars, for the first time, the first, I laid my heart open to the benign indifference of the universe.
To feel it so like myself, indeed, so brotherly, made me realize that I'd been happy, and that I was happy still. For all to be accomplished, for me to feel less lonely, all that remained to hope was that on the day of my execution there should be a huge crowd of spectators and that they should greet me with howls of execration.
Solidarita
It was as if that great rush of anger had washed me clean, emptied me of hope, and, gazing up at the dark sky spangled with its signs and stars, for the first time, the first, I laid my heart open to the benign indifference of the universe.
To feel it so like myself, indeed, so brotherly, made me realize that I'd been happy, and that I was happy still. For all to be accomplished, for me to feel less lonely, all that remained to hope was that on the day of my execution there should be a huge crowd of spectators and that they should greet me with howls of execration.
NÁŠ
TÝM
Martin Kuba
hejtman, občan Česka
Lucie Kozlová
Můj život je v podstatě jedna velká sociální sonda. Už 27 let se jako vysokoškolský pedagog snažím budoucím sociálním pracovníkům vysvětlit, co je podstata jejich práce, a že klient je vždy na prvním místě. Za tu dobu už jsem „odrodila“ celou jednu generaci „spasitelů světa“, kteří teď s nadšením bojují s realitou sociální práce.
Posledních 16 let v jihočeské pobočce Bílého kruhu bezpečí pomáhám obětem trestných činů jako spoluzakladatelka pobočky, její vedoucí a dobrovolnice. A protože mi to vše nestačilo, tak už šestým rokem dělám náměstkyni hejtmana pro sociální oblast.
Takže zatímco v práci řeším rozpočty, sociální služby a krajské vize, tak můj skutečný šéf, ale nasedl na trůn teprve před dvěma lety. Můj dvouletý vnouček je momentálně jediný člověk, který mě dokáže naprosto legálně komandovat, i když nemá ani akademický titul, ani politický mandát. Je to můj středobod vesmíru.
Když zrovna nikoho nevzdělávám, nechráním nebo nereprezentuji, prchám k rodině. Buď nás všechny sbalím a jedeme do světa nebo se snažím sjet kopec na lyžích. A když už mi ze všech těch lidských osudů jde hlava kolem, otevřu si knížku – tam se totiž problémy většinou vyřeší na posledních deseti stránkách. Což je v sociální oblasti luxus, který v reálu stále ještě hledám!
Petr Maroš
Přišel z Plzně studovat do Českých Budějovic. Zůstal kvůli podnikání a přítelkyni. To bylo před šestadvaceti lety. Od té doby prošel vším možným od prodeje mobilů přes provoz baru na náměstí až po kovovýrobu a bateriová úložiště. Kdo podniká v Česku, ten ví, co to obnáší. Kdo podniká dvacet šest let, ten to ví ještě líp.
Do politiky ho přivedlo to, co přivede každého normálního člověka: potřeba mít vliv na věci kolem sebe. Ne kvůli funkcím — kvůli tomu, aby se dalo něco reálně změnit. Vedle práce a politiky stíhá trénovat fotbal v SK Rudolfov, kde za pět let jako trenér a osm let jako předseda rozrostl dětskou základnu ze sta na tři sta dětí. Mluví anglicky, německy a italsky. Prostě proto, že miluje Itálii a chce si tam sám domluvit všechno, co potřebuje.
Víkendy tráví na tribuně s bubnem, kde fandí synům na fotbale a ragby. Říká, že je to jeho nejlepší relax. My, kdo ho známe, víme, že to myslí vážně.
Lubomír Bureš
Třiatřicet let u hasičů. Celý profesní život strávil tím, že pomáhal lidem v situacích, které si nikdo nepřeje zažít. Dnes dělá na českobudějovické radnici něco podobného – pomáhá lidem řešit jejich problémy. Jen bez sirén.
Je mu devětapadesát, je sedmatřicet let ženatý a se ženou vychovali dva syny. Má rád dobrodružné cestování do míst, která ještě nejsou v průvodcích. A hraje ochotnické divadlo, protože ho baví přinášet lidem radost. Dříve závodně jezdil na kole do hor a dělal karate. Zdraví mu to vzalo, ale chuť překonávat překážky a pokoru mu zůstává.
Dagmar Škodová Parmová
První žena v historii Českých Budějovic na postu primátorky. Ale spíše než politička je hlavně máma tří dětí, pedagožka a českobudějovická patriotka. Vystudovala Zemědělskou fakultu Jihočeské univerzity, získala doktorát na Univerzitě Jana Keplera v Linci a vedla Ekonomickou fakultu JU jako děkanka.
Říká o sobě, že chodí ráda spát s dobrým pocitem a těší se na každý nový den. Věří, že dobro je nakažlivé, a podle toho jedná. Podat ruku, když to někdo potřebuje, pro ni není fráze, ale způsob, jakým dělá politiku.
Tomáš Hajdušek
Celý život bydlí v Katovicích u Strakonic. Nikam jinam ho to nikdy netáhlo, ani když přišly nabídky z Prahy. Právě tam má rodinu, kamarády, fotbal. S jeho ženou Kamilou jsou spolu od roku 1988 a mají dva syny a čtyři vnoučata – Štěpána, Teu, Jáchyma a Emílii. Říká, že je to to nejlepší, co se jim povedlo.
Přes třicet let pomáhá jako daňový poradce řemeslníkům, živnostníkům a malým rodinným firmám. Lidé, kteří ráno vstávají a chtějí prostě podnikat, jenže stát jim do toho stále víc mluví a papírů přibývá. Od roku 2020 je náměstkem hejtmana Jihočeského kraje pro finance. Hospodaření s veřejnými penězi bere stejně vážně jako nakládání s vlastními: každá koruna musí mít smysl.
Osm let byl starostou, takže ví, jak vypadá politika, kde vás soused zastaví na ulici a řekne vám bez okolků, co si myslí. To je pro něj ta pravá zpětná vazba. Víkendy patří fotbalu. Hrál za Katovice od žáků, dnes vede klub jako předseda. A v mládí závodně lyžoval, krajský přebor vyhrál víc než dvacetkrát. Jihočech celým srdcem.
Tomáš Fiala
Strakoničák. Dětský lékař. Narodil se ve strakonické nemocnici, vyrostl tam (oba rodiče byli lékaři) a od roku 1983 tam sám pracuje jako pediatr. V roce 2003 se stal ředitelem nemocnice a pod jeho vedením čtyřikrát vyhrála anketu Nemocnice roku. Hospodaří se ziskem a nemá závazky po splatnosti. V českém zdravotnictví je to skoro zázrak.
Od roku 2020 je senátorem a předsedá Výboru pro zdravotnictví. Nikdy předtím nebyl členem žádné politické strany. Do politiky přišel, protože věci, které viděl ve zdravotnictví, šly řešit jen odtamtud.
Manželka pracuje jako vrchní sestra. Mají čtyři děti a šest vnoučat. Celý život hraje tenis,ještě před šedesátkou hrál mistráky a v roce 2014 vyhrál mistrovství republiky ve čtyřhře. Na kole má proježděno víc, než by se dalo spočítat, a relaxuje na chalupě na šumavském Podlesí. Říká, že za šest let v Senátu poznal tolik skvělých lidí, že i ta setkání s nimi jsou pro něj relaxem.
Zbyněk Sýkora
V sedmnácti ho nehoda na motorce posadila na invalidní vozík. Mohl se zastavit. Místo toho dostudoval, začal závodně sportovat a téměř dvacet let reprezentoval Českou republiku. Založil firmu, která na míru vyrábí sportovní vozíky pro lidi se specifickými potřebami. A od roku 2021 vede Český paralympijský výbor.
Narodil se v Českém Krumlově, žije s manželkou a dvěma dětmi v Českých Budějovicích, kde je městským zastupitelem. Od podzimu 2024 je senátorem za Budějovicko a Třeboňsko. Funkce pro něj nejsou cíl, ale nástroj. V Senátu se věnuje sportu, prevenci a zdraví, především problému dětské obezity. Chce motivovat mladé k aktivnímu životu.
Razí heslo, že sport je jenom jeden. A stejně přistupuje i ke společnosti: každý člověk, bez ohledu na překážky nebo odlišnosti, má mít šanci na plnohodnotný život.
NAPIŠTE NÁM
He said firmly, "God can help you. All the men I’ve seen in your position turned to Him in their time of trouble." "Obviously," I replied, "they were at liberty to do so, if they felt like it." I, however, didn’t want to be helped, and I hadn’t time to work up interest for something that didn’t interest me.